Četla jsem tu na signálech mnoho hezkých příspěvků na téma "čím je pro mě manželství po x letech" a pořád jsem přemýšlela, čím jako pro mě má být a moc mě nenechávalo v klidu, že prostě nevím. Vlastně mi to přišlo jako dost stupidní téma, to kdyby se někdo ptal, čím je pro mě manžel, čím je pro mě historie našeho vztahu atd., to by byla věc jiná! Ale takto jsem byla v koncích. Ale když to přece píšou na signálech a spousta lidí o tom píše, tak pro mě manželství po 15 letech musí něčím být, no ne :D? No a až včera se mi to podařilo rozlousknout! Teda ne že by mi tahle otázka nepřišla pořád stupidní, ale to téma se pro mě stalo osobním a už jsem schopná si aspoň trochu na ni odpovědět.
Ale začněme od začátku. Byl krásný letní den, zoncna rumplovala jako prase a my jsme vyrazili na výlet. Část dětí jsem vzala do jeskyně - neboť zážitek nemusí být pozitivní, ale hlavně že je silný, ta menší část dětí čekala s mým obětavým mužem a psiskem tak nějak venku po okolí v okruhu několika kilometrů. Nás čekal nádherný svět krasových jevů, plazivek, šplhání po lanech a všeho toho, co k tomu patří, včetně bláta úplně všude. A v jedné zvlášť namáhavé části na jednom zvlášť kluzkém převisu, kde bylo zvlášť málo místa na jakékoli zapření se o cokoli, když už jsou svaly tak unavené, že chytají křeč, přesně tam jsem na to kápla! Vždyť to je přesně jako v manželství! Když člověk bojuje o každý centimetr, o každou píď, už neví jak dál, když už je toho všeho prostě moc, že má chuť to vzdát, protože už nemůže, tak právě v tu chvíli to nemůže vzdát a taky nevzdá a nějak to vybojuje, aby se mohl plazit a přelézat překážky dál...
... Až někde v hloubce hory uslyší zurčet pramen a jak se člověk blíží - jedno jak namáhavá je cesta - slyší ho blíž a blíž, až už je úplně blizoučko, až už je člověk tam. V tu chvíli zapomíná na všechny přestáté těžkosti, na únavu, osvěží unavené svaly v ledové vodě, aspoň na chvíli smyje z rukou a nohou kluzkou vrstvu bláta. A tam v hloubce hory najde ten nejdražší poklad, pro který má smysl vracet se celou tu cestu zpátky a vydávat se na podobnou cestu zas a znova, v jiné jeskyni, jiném čase, ale se stejným mužem a stejnými dětmi. V jeskyních i v manželství.
Brzy oslavíme patnáct let - ve veliké vděčnosti za všechno, co nám bylo dopřáno, za manželovo pochopení a ochotu sdílet se mnou mou potřebu divokých zážitků, za děti, za cestu, kterou si nás Bůh vede a s prosbou za další společný život :). Amen!
Ekologická a etická poznámka: Během výpravy neutrpěla žádná kytička, zvířátko, krápníček, i počet dětí zůstal nezměněn!
Krasnee👍🤗diky
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.