já nevím...

Štědrovečerní hrátky

3. 12. 2017 17:13
Rubrika: Nezařazené | Štítky: vánoce , hra

Kdysi jsem četla tu na signálech příspěvek o štědrovečerní hře jakožto možnosti, kterak zabavit děti, aby mohl rodič zabalit dárky. Nepamatuji si autora, ani detaily. Ráda bych se podělila o to, jak to probíhalo u nás :). 

Štědrovečerní hra u nás doma totiž nebyla součástí příprav štědrého večera, nýbrž jeho součástí. Byl to vrchol večera, když už byly všechny dárky rozbalené, koledy dozpívané a už se jen povídalo, taková ta pohoda, kdy je nám spolu dobře... A to byla ta pravá chvíle na hru, kterou nám rodičovstvo, resp. především mamka připravila.

Štědrovečerní hra se u nás hrála, co si pamatuji, odjakživa. Forma byla tradiční cesta za pokladem, ale provedení pokaždé jiné. Už si nepamatuju, co který rok, ale měnila se dle věku a také s počtem přibývajících sourozenců, takže buď jsme plnili úkoly všichni společně, jindy měl každý své úkoly adekvátně věku, schopnostem a nabytým vědomostem, kdy se nakonec všechny výsledné tajenky spojily v jednu a daly dohromady souřadnice uložení kýženého pokladu. Složitost byla tedy od jednoduché zprávy vykoupené deseti dřepy až po složité šifry nebo text v cizích jazycích, který po přeložení a výběru konkrétních slov dle klíče vydal své tajemství :).

I lokace byla různá z počátečního bytu v šestém patře panelového domu jsme se postupně dopracovali na okolní lesy nebo hru po Brně, kdy poklad byl uschován u známých na druhém konci města :).

Co do času to bylo vždycky taky různé, podle možností autora, někdy hodinka, dvě, jindy hra končila třeba až na Hod Boží. Pamatuji si, že jednou došlo k nalezení pokladu až po Novém roce, neboť jedna ze sester nemohla přijít na to, jak rozluštit svoji část a jelikož zrovna ona je všech flegmatiků král, nám ostatním se ji podařilo k dílu dokopat až tak pozdě. Bylo to pro nás o nervy >: )...

A pomalu, ale jistě se dostáváme k tomu, co že to vlastně bývalo tím vytouženým pokladem. Všechny si určitě už nepamatuju, ale jedním z prvních dárků, co jsme ještě pouze s bráchou dostali, byly naše první lyže a byly schovány rafinovaně pod naší patrovkou :). Jeden rok jsme dostali papouška v kleci. Hrdě jsme si ho nesli domů od známých, kteří bydleli ve stejné čtvrti a kteří mu poskytli dočasný azyl na pár dní :). Jindy spacáky, při jejichž užívání si člověk pokaždé vzpomněl na vánoce :D. Taky si vzpomínám na rok, kdy se mamka spojila s mým tehdy ještě budoucím mužem a vymysleli sofistikovanou skupinu šifer, se kterou jsme tedy měli parádní práce... Co bylo předmětem už nevím, jen si pamatuji, že mě naštval, když nic neřekl, co chystá a potutelně měl ze mě legraci, když jsem na tu svoji nemohla přijít :). No chápejte, že to pro mě byla věc cti ;)!

Máma chystá vánoční hru i letos, tentokrát už jen pro mé pubertální sourozence, ale stejně touženou a s napětím očekávanou jako každý rok. Některé roky ji vytváří ve spolupráci s námi ostatními, co už bydlíme jinde, někdy sama, ale vždycky s novými a novými nápady :). Za všechny ty vánoční hry a všechen čas, který jim věnovala, jí patří obrovské díky!!!

No a já v její tradici samozřejmě s nadšením pokračuji ;). Letošní překvapení i úkoly už mám vymyšlené, zbývá už jen realizace pár dní před štědrým dnem. Jaká bude, neprozradím! Mají se rošťáci na co těšit a já se těším jak malé děcko, až poklad najdou a otevřou :)!!!

Sdílet

Komentáře

Ferenc Super nápad. :)

Kristýna Kuráňová Klobouk dolů před vaší mamkou...když vidím, kolik lidí okolo nestíhá a jsou nervózní že nemají 100 druhů cukroví už na začátku adventu. :)
Můžu se zeptat kolik vás je sourozenců? :)

felis No ona cukroví nikdy nepekla, to jsme zase pekli my děcka - pracny a rohlíčky. Někdy i perníky a linecký. A pusinky :). Navíc cukroví na začátku adventu by nikfy nemělo šanci vydržet, peče se tak týden před max. :D. Je nás šest :).

kacarovi3 Nebála se mamka,že poklad nikdy nenajdete?

felis Ne, to jsme se někdy báli my :D. Pokud se bála, tak to velmi dobře maskovala :).

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Rubriky

Nejnovější

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková